Konkurs

 Yvonne Přenosilová říká o filmu Konkurs 

Kdy jste se rozhodla, že se budete živit hudbou?

Sama jsem to nerozhodla. Jako malá jsem hrála tenis a vůbec jsem to neuměla. Vztekala jsem se u toho, křičela, nadávala. Pod mostem Barikádníků byly kurty a tam si mě všimla skupina muzikantů: „Nech toho, stejně se to nenaučíš, radši pojď s náma zpívat. Máš silnej, dobrej hlas.“ Pak mě v patnácti přihlásili na konkurz do Semaforu.
V roce 1963 byl vyhlášen konkurs zpěvaček do Semaforu, v podstatě sloužil jenom k tomu, že pan Miloš Forman skrytou kamerou natočil, jak se ztrapňuje na 300 dívek. Ovšem pan Karel Mareš, který seděl v tzv. porotě, mě asi po půl roce oslovil a pozval mě na skutečný konkurs do pořadu Ondráš podotýká. Ten jsem vyhrála a tak jsem se dostala i ke skupině Olympic.

Byl to "podvod", protože nás Miloš Forman točil skrytou kamerou. My se tam ztrapňovaly a on z toho udělal  film.  Snad jedině Věra Křesadlová to tehdy věděla, protože už s ním měla bližší styky. Jinak to nevěděl nikdo, došlo nám to až za rok, kdy ten film běžel v biografu. Zpívala jsem španělskou píseň Malageňa, čímž jsem porotu probudila. Karel Mareš, který v ní seděl, mě pak pozval na opravdovej konkurz.

Fotogalerie z filmu zde

O filmu

Středometrážní snímek Konkurs (nemluvíme teď o celovečerním filmu, ale druhé jeho povídce) vznikl už v roce 1963, kdy se Miloš Forman pokusil natočit výpověď o trapnosti podobných konkursů, jež mu připomínaly odvod, kde každý branec stojí nahý před komisí. Posléze k této povídce dotočil ještě Kdyby ty muziky nebyly o mladíkovi, který miluje motorky, ale také hraje v dechovém orchestru, takže se jeden víkend musí rozhodnout, čemu dá přednost.

Ve filmu si v první povídce zahráli Jiří Suchý a Jiří Šlitr, Věra Křesadlová, Ladislav Jakim, Hana Hegerová, Pavlína Filipovská, ale třeba jako jedny z účastnic konkursu tehdy ještě neznámé Zdena Lorencová nebo Yvonne Přenosilová. V druhé pak Jan Vostrčil, Václav Blumentál či Vladimír Pucholt. Za kamerou stál Miroslav Ondříček a spoluautorem scénáře je Ivan Passer.

Informace z  ČSFD

 Britské listy

Taking Off také odkazuje na dávný Formanův Konkurs, v němž autor dal inzerát do pražských novin, že hledá pop zpěvačku, přihlásilo se spousta dívek, on je nafilmoval a svůj film pak sestříhal ze záznamu těch nejneschopnějších.

Jan Čulík, 13.1.2005

 Jiří Černý, NAČERNO

Podobně jako tři sta jiných děvčat skočila v únoru 1963 na Formanùv režisérský lep s předstíraným hledáním zpěvačky pro divadlo Semafor. Film pak zviditelnil i Přenosilovou: na obtížnì rozeznatelné hranici mezi zajímavostí a trapností tam španělsky pěje La Malaguenu.

Tomáš V.Odaha,KNHOMOL 

Protože žádná nabídka ze strany Barrandova, jakožto zcela monopolního filmového producenta, nepřicházela, rozhodl se Forman uchopit svůj filmový osud do vlastních rukou, v tehdejším NDR si zakoupil malou ruční kameru a s pomocí svého budoucího dvorního kameramana Miroslava Ondříčka se jal na kameru zachycovat zákulisní dění divadla Semafor, kde byl i svědkem výběrového konkursu na novu zpěvačku.

Tento námět jej zaujal natolik, že se jej rozhodl přetavit v celovečerní film s tím, že Barrandovské studio Formanovi poskytlo pouze filmový materiál pro jeho kameru a volné použití svých filmových studií. Vše ostatní se dělo na bázi osobního nadšení a naprostého amatérismu s tím, že zvuk byl zaznamenáván opět na Formanův vlastní magnetofon. Tak či onak výsledný 40-minutový záznam „falešného konkursu“ (Jiří Suchý a Jiří Šlitr uspořádali konkurs čistě pro účely natáčení s tím, že všechny zúčastněné byly autentické uchazečky) doplněný o dvě intermezza poloprofesionální zpěvačky a kadeřnice, sice trpí horší technickou kvalitou, nicméně Forman v Konkursu objevil svůj původní umělecký styl založený na mimořádně kvalitní práci s neherci (což zúročil i v práci s herci navýsost profesionálními v pozdější éře v Hollywoodu), potažmo ironický humor založený na absurditě každodenního života s obyčejnými hrdiny z řad lidových mas.