Yvonne a rodiče

Otec Yvonne Přenosilové byl v Československém oddělení britské armády na Blízkém východě, nejdřív v Indii a pak v Palestině. Hodnost generálmajora dostal od prezidenta Václava Havla v roce 1994 a vzápětí nato umřel. maminka brzy po něm.

Maminka pochází z Rakouska a s otcem se seznámila za války v Palestině. V roce 1946 se vrátili do Čech, po roce 1948 nebylo radno mluvit německy, takže otec začal vydávat manželku za Angličanku a doma se mluvilo anglicky. Matka se nikdy dobře česky nenaučila. V roce 1952 otce zavřeli. V době Yvonniny kariéry pracoval jako odborník v hutním průmyslu. Týden po  invazi v roce 1968 odešla do zahraničí Yvonne, pár dní nato za ní oba dva rodiče.

Otec jako voják si přál syna. Yvonne je jedináček. Byla vychovávána jako kluk a sama říká, že má mužské myšlení a mužský humor.

Yvonne jako dítě

Matka Yvonne (1945)

Yvonne s matkou v Itálii (1966)

* Podle článku Suverénní trémistka, Story

Otce vám zavřeli v roce 1953, kdy vám bylo šest. To jste se neptala, kde máte tatínka?

Ani maminka to nevěděla. Občas jí přišlo zkrvavené prádlo, ale netušila odkud. Protože pocházela z Rakouska a neuměla česky, tak to ani nezjistila. Až jeden známý právník tátu našel. Byl nejprve v pověstném Domečku, mučírně Státní bezpečnosti, a pak na dolech v Kladně. Ve své profesi inženýra mohl pokračovat až v šedesátých letech a po revoluci ho prezident Havel povýšil na generálmajora.

Maminka se nesnažila umět česky?

S tátou se seznámili v Palestině, a když se přistěhovali, koupil jí takovou útlou učebnici. U třetí kapitoly - kočka vyskočila na strom a pes na ni štěkal - přišel únor 1948, máma knížku zaklapla a víc ji neotevřela. Všichni kolegové na ni mají dodnes krásné vzpomínky, jak komolila češtinu. Mámě nestačilo sedm pádů a vymyslela si ještě patnáct k tomu. Máš tady nějakej člověk, říkala o návštěvách.

Jaká ještě byla?

Měla ve zvyku každého vyhodit, takže vyrazila dveře třeba s Edou Krečmarem, který mi nesl texty. Bylo málo lidí, které snášela. Pavel Bobek byl pro ni potenciální nepřítel, protože prahnul po mém panenství. To si ona, baba, vsugerovala a nedala si to až do smrti vymluvit. Přitom mě tehdy kluci zajímali, asi jako když v Číně upadne pytel s rýží. Vůbec.

Kdy jste vy sama měla první potíže s režimem?

Ve škole někteří učitelé říkali, že musí rozsadit ten buržoazní koutek. Já věděla houby, o čem mluví. Když jsem pak ukončila s vyznamenáním základní školu, musela jsem dělat přijímačky na střední. To ostatní nemuseli. Na gymnáziu jsem navíc dostala dvojku z chování.

Za co?

Chodili jsme do loděnic na takzvané práce. Nosili jsme strejcům pivo, krmili jim kočky, a tím přispívali k výstavbě socialismu. Řekla jsem učiteli, že tam marníme čas a že bych měla jet s Olympikem do Ostravy. Zavřel mě za vrata, ovázal je řetězem a já ho přepilovala. V životě jsem se tak nenadřela. Utekla jsem a odjela do Ostravy, za což mě málem vyhodili ze školy.

Maturita byla bez problémů?

Svatý týden jsem prozpívala. Samozřejmě tajně, prosila jsem, ať mě nedávají na žádné plakáty. Ředitelka mi po maturitě -spíš už v žertu - řekla, že není slepá. Že mě v tom divadle viděla.

* podle článku  Prahnul po mně i kapitán Minářík

 Svatební foto Yvonne zde.