Olympic

 Yvonne začínala v 16 letech  zpívat  právě ve skupině Olympic.

1963
 11.listopadu se na prknech slavného divadla Semafor uskutečnila premiéra pořadu Karla Mareše Ondráš a big beat, později Ondráš podotýká. Měl podobu prolínání satirických postřehů ráčkujícího kluka, promítání diapozitivů a 26 zpívanými i instrumentálními skladbami v podání hostujícího Olympiku. Doprovázel zpěváky jako Josefa Laufera, Pavla Bobka  , Mikiho Volka, Naďu Urbánkovou, Yvonne Přenosilovou a mnohé další. Dočkal se 55 repríz a, aniž to kdo tušil, stal se startovní čarou nekonečné poutě tehdy neznámého hudebního tělesa.
1964
Olympic opouští Semafor a "vybaven" sólovými zpěváky vyjíždí na první zájezdy po vlastech českých a díky Karlu Marešovi (dalšího manažera souboru) natáčí i své první desky v legendární edici Big Beat Mladého světa. Snímky, kterých se prodalo na čtyři sta tisíc výlisků, se točili na jeden mikrofon v tehdejším studiu v Bráně borců Spartakiádního stadionu na Strahově. Paradoxně pod prvním singlem (Adresát neznámý/Roň slzy) je podepsán Taneční orchestr Čs.rozhlasu, řízený Josefem Vobrubou. Na desce ale skutečně hraje Olympic. Olympic v té době doprovází zpěváky: Mikiho Volka, Pavla Bobka, Josefa Laufera, Pavla Švába a Yvonnu Přenosilovou. Ale pomalu se osmělovali zpívat i hráči samotní.
1965
Beatlemánie v plném proudu, Olympic přestává potřebovat zpěváky. Začátkem roku odcházejí Josef Laufer, Jaromír Klempíř a Míla Růžek, na jaře Pavel Bobek,  Pavel Šváb a Yvonne Přenosilová.

Yvonne Přenosilová nazpívala se skupinou Olympic písně

Roň slzy, Lyrická ze středních Čech, Podzimní nálada, Měsíc,That´s All You Gotta Do.

Otázka:

 Vy jste tenkrát začínala s Olympikem. Jaký byl mladý Petr Janda?

Velice soustředěný na svou kariéru. Neměl sólisty moc rád, jednoho po druhém nás vyštípal a založil úplně nový Olympic. Když jsem se po dvaceti letech vrátila z emigrace, poznala jsem jiného Jandu. Vlídného, úsměvného, kamarádského. Takový nebýval, tehdy byl dost morous.

Vzpomenete si na první vystoupení s Olympikem?

Málem jsem trémou omdlela. Jirka Štaidl psal na poslední chvíli. Zpívala jsem I’m sorry, so sorry, that I was such a fool a Jirka pořád neměl text. Nakonec přinesl to známé Roň slzy, já to odzpívala a kolegové mě tak vyblbli, že jsem opakovačku zpívala anglicky. Kamarád Pavla Bobka mě pak v transu nesl po Václaváku v náručí a křičel: "Ustupte, ustupte, nesu nejkrásnější  ženu Evropy." Krásnej chlap to byl.
 

Pramen: Baronka Přenosilová.Prahnul po mně kapitán Minařík, Ona idnes, 1.června 2006